Co tě nezabije, to... se tě pokusí zabít znovu...^^

Povídka: Ribenji

24. prosince 2012 v 12:13 | Azuki ^^ |  .: Krvavé, depresivní :.
Tak, když už jsou ty Vánoce a dlouho jsem nepřidala žádnou povídku, rozhodla jsem se sem přepsat tu, co jsem vymyslela před pár dny. :) Zas tak krvavá není, bohužel. Psala jsem jí než jsem šla spát, takže mi to ani moc nemyslelo. No nic, užijte si jí.
Šťastné a Veselé Vánoce !! ^^

PS: Vážně, i když se to zezačátku může zdát jako nějaká úchylárna, nic takového se tam nestane. :D



"Maro, vrátil si se." Znělo to až moc nadšeně na to, aby šlo o klasické přátelská shledání. Ne, tady šlo o odporné choutky toho prošedivělého dědka. Kalné bledě modré oči zářily samým štěstím, ale prozrazovaly i o mnoho víc - zvrhlé myšlenky, atomu muži vířily hlavou.
"Ano vrátil," přisvědčil asi patnáctiletý kluk. Na krátko se odmlčel a pohled zabodl na oprýskaný chodník. Stále si nebyl jist, zda to, nad čím přemýšlí, bude ta správná volba.
"Chceš jít dovnitř?" zeptal se muž a odstoupil ode dveří, aby mohl kluk projít do chodby. Maro pomalu vystoupal těch pár schůdků, které ke dveřím vedly. Krátce zalétl pohledem k jmenovce připevněné na stěně. Původně zlatý inkoust byl vybledlý a cedulka obrůstala břečťanem, který se táhl přes celou přední stranu domu. ´Mudr. Takahito Ayumu´
Klukovi se stáhl žaludek a celé tělo zaplavila tíseň. Připadal si stejně, jako když tudy procházel poprvé. Ovšem tehdy nevěděl to co teď. Byl naivní malý klučík z dětského domova. Kdyby alespoň tušil, co se v ten čas starcovi honilo hlavou za odporné myšlenky, v životě by do tohoto domu nestrčil ani špičku nosu. Tehdy, ale neměl moc na výběr. Všechny děti z domova musely na lékařskou prohlídku kvůli hrozícímu nebezpečí nějaké nemoci, jejíž jméno si už nepamatuje.
Bylo to na jeho sedmé narozeniny, když se ráno marně pokoušel vzbudit kamaráda, co spával v posteli nad ním. Neprobudil ho, jelikož přes noc zemřel. Sestry panikařily a všechny děti se snažily dostat co nejrychleji k doktorovi, jelikož na klukově těle nebyly žádné známky násilí. Lékař se, ale vymluvil, že má moc pacientů na to, aby se staral o nějaké děti. Nakonec sestry objevily zapadlou lékařskou ordinaci pana Takahira. Měl ji postavenou v té nejstarší a nejneobalenější části města.
Malý Maro si sedl na lehátko a němě poslouchal lékařovy příkazy.
"Sundej si košili," řekl doktor a Maro poslechl. Proč by neměl? Doktor pomocí stetoskopu poslouchal Marův tep. Krátce na to vyšel z ordinace. Maro zaslechl útržky rozhovoru.
"Nechám si ho tu na pozorování,"
"… to nejde, musí se vrátit…"
"…, aby umřel. Mohlo by se to stát už tuhle …"
"Tak dobře, ale…"
"Samozřejmě,"
Doktor se vrátil do ordinace. Začal připravovat injekci s jakousi poloprůhlednou zelenavou tekutinou. Když jí vpíchl Marovi do ramene, kluk ani nemrkl.
"Umřu?" Zeptal se Maro. Nebylo mu to líto, ale někomu by možná bylo. Třeba sestře Kateřině.
"Neumřeš, alespoň ne dneska." Řekl doktor a otcovsky poplácal kluka po zádech.
"Nebude vadit, když se prospím," začal klučina, ale odpověď už neslyšel, jelikož se odebral do říše snů.
Probudil se až ráno. Z noci si nic nepamatoval, jak by mohl. Věděl, že spal. Nebo si to alespoň naivně myslel. Otevřel oči a spatřil podlahu. Ležel na ní, hned vedle ordinačního lůžka, špinavý a jak se zdálo zneužitý. Roztrhané kousky oblečení byly rozházené po místnosti. Chtěl vstát a najít toho doktora a bolest mu omezila jakýkoli pohyb na minimum.
Takovéhle ´prohlídky´ se pak opakovaly téměř každý týden. Doktor si vždy vymyslel nějakou výmluvu na to, aby s ním Maro zůstal přes noc. Když měl Maro 14 let, utekl z domova, od dětí, sester i toho plesnivého doktora.
"Takže sis to nakonec rozmyslel?" Zeptal se doktor jízlivě a posadil se do ordinačního křesla.
"Dalo by se to tak říct," řekl mladík a obkročmo si na muže sedl. Ten překvapeně zamrkal a čekal, co udělá Maro dál. Ten se nahnul k jeho uchu a šeptal: "Vrátil jsem se, abych se ti pomstil za to, co jsi mě a určitě dalším desítkám kluků prováděl." Pomalu se narovnal a ze zadní kapsy kalhot vytáhle vystřelovací nožík, který následně přiložil k mužovu krku.
"Nemůžeš mě zabít. Chytí tě a zavřou," řekl muž zdánlivě klidně, ale oči mu těkaly ze strany na stranu.
"Možná mi zmírní trest, když zjistí, cos dělal." Usmál se a mávl rukou. Zatřásl hlavou, aby dostal vlasy z obličeje a s vítězoslavným úsměvem se díval do mužovy strachem zbledlé tváře. Muž chtěl něco namítnout, ale už se k tomu nedostal. Zatlačil na nožík. Byl dobře nabroušený, takže hned na to po mužově krku stékaly pramínky rubínů. To, ale Mara nebavilo. Bylo by moc jednoduché ho jen tak zabít. Odtáhl nožík a začal s ním hypnoticky kývat před mužovým obličejem.
"Nelíbí se mi tvé oči. Vypadají moc lidsky." Řekl kluk a zastavil špičku nože před mužovým okem. Přitlačil. Ocel do oka zajela jako nic. Maro vytáhl nožík a znovu ho zabodl. Tento pohyb opakoval tak dlouho, dokud z oční dutiny nezačala vytékat směs krve a oční tekutiny. Bylo až příliš snadné, zbavit se stejným způsobem i druhého oka. Mělo to jen jednu nevýhodu. Muž byl stále naživu a řval tak, že kdyby nebyl Maro posedlý šílenstvím mučení toho starce, určitě by mu to urvalo uši. Jelikož měl stařec pusu dokořán, následný Marův skutek si zavinil vlastně sám. Kluk položil čepel ke koutku a rozřízl tvář až k lícním kostem. Zalétl pohledem ke zkrvaveným rukám a usmál se. Následně rozřízl i druhou tvář. Pak chytl špičkami prstů mužův jazyk a přeřízl ho. Kousek masa, který mu zbyl v ruce, zahodil kamsi do místnosti.
Jako by ho to přestalo bavit, následně kluk se zvedl, popošel pět kroků od muže, na pátý se otočil zpět k němu a hodil nožík. Trefil se přesně doprostřed hrudníku. Popoběhl k zrasovanému tělu, vytáhl nožík a ještě několikrát ho do něj zase zabodl. Pak nechal ocel v mužově těle a krátce se rozhlédl po místnosti. Upřímně řečeno nevěděl, že krev může dostříknout do takové dálky. Usmál se pro sebe a otevřel kdysi bílé dveře.
"Budou si myslet, že tu řádil nějaký blázen." Hořce se usmál a opustil ordinaci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama