Co tě nezabije, to... se tě pokusí zabít znovu...^^

Povídka: Kagome, kagome

5. listopadu 2012 v 15:32 | Bloody Lady |  .: Krvavé, depresivní :.
Jsem kopírák ^^" Moje první povídka za tenhle měsíc ahned je částečně zkopčená... to se teda chovám hezky, co? xD
Povídka v C. č.



"Pojďme si hrát, můžeme?" Optala se malá blondýnka s culíkem vysoko na temeni hlavy a velkou růžovou mašlí posázenou kamínky, místo gumičky.
Dívka, jež byla otázka adresovaná, se nervózně ošila. Rozhlédla se okolo sebe. Stála uprostřed bývalé třídy. Lavice byly stále na svém místě, ovšem pokryté vrstvou prachu, poškrábané a pokreslené. Učitelský stůl vypadal, jakoby se měl každou chvíli rozbít. Podlaha, pokrytá linem byla poseta jakýmisi tmavými fleky, které dívka tipovala na tuš. Skříně na konci místnosti měly stále na poličkách počítadla a různé knížky, rostliny v květináčích na parapetech byly uschlé a bez života. Zářivka na stropě blikala. Skrz špinavá a částečně vysklená okna, slunce osvětlovalo neuspořádanou místnost.
Nezdálo se, že by blondýnka na odpověď spěchala. I po dívčině několika minutovém mlčení se stále usmívala a trpělivě čekala, než hnědovláska promluví.
Za drobnou, sotva pětiletou modrookou holčičkou stály další děti. Asi dvanáctiletá dívka s růžovými vlasy ve dvou culíkách na stranách hlavy a žlutě zbarvenýma očima, kluk, kterého dívka odhadovala na patnáct, s jeho modře odbarvenými, sestříhanými vlasy, temně modrýma očima a štíhlou vytáhlou postavou. Po jeho levém boku stála dívka s azurovými vlasy, sepnutými černou síťkou s korálky, stejně modrýma očima, hubenou postavou nasoukané ve školní uniformě, která už dávno nezářila novotou a skládala se z bílé košile, modré kravaty, černé skládané sukně, bílých nadkolenek a kotníkových botiček modrými mašlemi. Vpravo od růžovovlásky postával blonďatý, asi sedmiletý hoch, s vlasama trčícíma do všech stran, vypadající jako starší bratr malé blondýnky. Za ním stála asi sedmnáctiletá dívka s šedýma dlouhýma vlasama, svázanýma dole na hlavě fialovou stužkou, stejného odstínu, jako měly její oči.
"Ráda," odpověděla hnědovláska nesměle, nemohouc se zbavit nepříjemného pocitu, který v ní vyvolávalo toto chmurné místo. Všechny děti se po její odpovědi usmály.
"Jsem šťastná. My všichni jsme šťastní," usmála se dívka v uniformě. "Jsem ráda, že jsi sem přišla, si s námi hrát," dopověděla, s hlavou nakloněnou na stranu a pátravým výrazem ve tváři, který však hnědovláska nepostřehla.
"Přijdeš večer?" Zeptala se malá blondýnka, s očima prosebně upřenýma k hnědovlásce. Ta chtěla ihned říct, že ne, ale když se podívala na blondýnku, řekla si, že se jí tady přece nemůže nic stát.
"Určitě," usmála se hnědovláska. "Mám sebou něco přinést?" Zeptala se s pohledem na modrovlásce.
"Ne, všechno tu máme, přijď tak v devět." Usmála se dívka.
"Jasně," odpáčila hnědovláska. Pak rychle vyběhla ze třídy a ze školy, div se jí neprášilo za patami. Celé odpoledne byla jako na jehlách. Nemohla se na nic soustředit. Pořád musela myslet, na ty zvláštní děti, co bydlí ve staré škole.

"Přišla jsi," usmála se blondýnka.
"Říkala jsem, že přijdu," odpověděla hnědovláska a snažila se potlačit nepříjemnou bolest břicha, která začala, sotva vstoupila na školní pozemek.
"Pojď, ostatní již čekají," rozkázala holčička a proběhla chodbou, pak na školní dvůr, kde už byly ostatní děti.
"Co si zahrajeme?" Zeptala se hnědovláska nervózně.
"Kagome*," odpověděla šedovláska.
"Kagome? To neznám," řekla hnědovláska.
"Je to jednoduché, my uděláme kruh. Ty si zavážeš oči šátkem a postavíš se doprostřed. Zbytek ti dopovím během hry, jo?" Usmála se modrovláska.
"Dobře," řekla už zase nervózní hnědovláska. Pranic se jí nelíbilo, že celou dobu nic neuvidí. Uklidňovala se tím, že je to jen nevinná hra. Děti kolem ní utvořily kruh, přesně jak řekla modrovláska. Hnědovlásce zavázaly oči rudým šátkem, přes který nebylo vůbec nic vidět. Děti se chytly za ruce a začaly kolem dezorientované hnědovlásky chodit s tichým zpěvem.

"Udělejme kruh, udělejme kruh, tak aby si nemohla uniknout. Udělejme kruh, udělejme kruh. Jakou hru si zahrajem? Během noci před rozbřeskem, můžeme být kamarádi. Kagome, kagome, kdo za tebou právě teď stojí?"

Děti tyto věty několikrát dokola opakovaly, hnědovlásce to nebylo zrovna příjemné. Naháněly jí strach. Proč děti jejich věku hrají takovéhle hry?

"Kagome, kagome, kolem tohoto vyzáblého dítěte. Kagome, kagome, tak, aby nemohla uniknout. Během noci před rozbřeskem, jí usekneme hlavu. Kagome, kagome, kdo za tebou právě teď stojí?"

Hnědovlásce začalo být nevolno a chladno. I když vál teplý letní větřík, mrazilo ji až v kostech. Píseň utichla, hnědovláska nasucho polkla.
"Sundej si šátek," řekl někdo. Pravděpodobně modrovlasý kluk. Hnědovláska se pustila do rozvazování uzlu na temeni hlavy. Když šátek klesl na zem, dívala se na usměvavou šedovlásku.
"Kdo za tebou právě teď stojí?" Zeptala se. Hnědovláska se otočila, aby mohla odpovědět a šokovaně se zastavila. Modrovláska se po hnědovlásčině krku ohnala mačetou. Ani neměla těžké, protnout jí krk tak, aby hlava zůstala na svém místě. Jak hnědovláska ztuhla, dala tím modrovlásce skvělou příležitost.
Z rány nejdříve vystříkla krev, potom hnědovlásčina hlava spadla na zem. Tělo nejdříve kleslo na kolena a pak také dopadlo na krví smočenou trávu. Modrovláska vzala hlavu za vlasy, chvilku se dívala do šokem vytřeštěných očí a pak ji odhodila na zeď budovy, kde vznikla další rudá skrvna. Usmála se, společně s ostatními dětmi. Malá blondýnka začala tleskat ručkama a skákat radostí.

*Kagome = kruh
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hay Lin Hay Lin | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 15:27 | Reagovat

Je to tajomné, páči sa mi to, i keď priznám sa, že celkom zvláštny námet, ale ak by to bolo sfilmované, tak brr, mrazilo by ma asi z toho..

2 Hay Lin Hay Lin | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 15:29 | Reagovat

[1]: Btw, mám si ťa premenovať na Bloody Lady? Mám ťa ako Zameya Malibu, tak neviem, teraz, či ťa mám premenovať :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama