Co tě nezabije, to... se tě pokusí zabít znovu...^^

Downtrodden - ani ne tak povídka, jako výlev...

12. října 2012 v 3:15 | Bloody Lady |  .: Krvavé, depresivní :.
Depresivní výlev nějakýho cvoka (Neříkám, že to jsem já a ani neříkám, že nejsem. Ovšem to je moc do detailů)
No nic, užíte se to ^^
Povídka v C.č.


Palčivá bolest se mi rozlévala po celém těle, od prstů na nohou až po hlavu, která mě začala brnět a před očima se mi mihotaly černé fleky nepravidelných tvarů. Trochu jako ty inkoustové skvrny u psychologa…
"Co Vám připomíná tato skvrna, slečno?"
"Rudý nápis na zdi,"
"A tato?"
"Anděla se svěšenými křídly,"
"A tato skvrna slečno?"
"Dívku, ležící na zemi s nožem v ruce."
Jak hloupé otázky. Stejně k ničemu nebyly. Jen potvrdily to, co se už dávno vědělo, ale nikdo si to nechtěl přiznat, i když to bylo nad slunce… nad slunce? jasné. Nezajímají se o mě. Je jim to jedno. Nejeví o mé problémy nejmenší zájem. Jsem pro ně ´jen ta holka, s kterou si můžou popovídat o svých problémech a pak jí zemsměšňovat před celou třídou.´
Ano, ve škole jsem byla neustálým terčem posměchu. Nebránila jsem se tomu, stejně by to k ničemu nebylo. Udělali by to znova.
Nůž mi z ruky spadl s cinkotem na zem a já ho následně odkopla do druhýho rohu místnosti. Sesula jsem se podél stěny na podlahu, kam už odkapávaly první rubínové slzy z mého zápěstí.
Soustředila jsem se pouze na bolest a konečně přestala myslet na tu psychickou. Bylo to neskutečně osvobozující, konečně si oddechnout od všech myšlenek, zatěžující mou mysl. Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o zeď, nohy jsem si skrčila pod bradu a obejmula je rukama. Z očí mi na oblečení skanuly první slzy, jež se mi vyhrnuly pod náporem bolesti z očí. Skousla jsem si ret a snažila se dalším zabránit, ale nedařilo se mi to. Další a další slané kapky mi stékaly po tváři a vpíjely se do trička hned pod krkem.
Proč si jako střed svých zájmů museli vybrat mě? Proč zrovna mě?
Fyzická bolest odeznívala a ta psychická přicházela v plné síle.
Proč já?
Už jsem brečela úplně. Nemohla jsem tomu nijak zabránit. Oči ronily další a další slzy, projevy bolesti a já jen tiše naslouchala tichu, které prolomovaly jen mé vzlyky.
Jsem strašně slabá osobnost. Kdybych o tom někomu řekla, mohlo už to být za mnou. Zkoušela jsem to, ale jen se mi vysmáli. Rubínové slzy už nevytékaly z mé poraněné ruky a já zdravou rukou začala hmatat po nožíku.
Proč jsem ho předtím odkopla? Jsem hloupá.
Vydechla jsem a pevněji si objala skrčené nohy.
Proč zrovna já?
Proč?
No coment fakt... všimli ste si, že píšu nesouvislé věty? V jednu chvíli popisuju pocity a vruhé krajinu, tak to je taky na hovno... musim zapracovat xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akane Akane | Web | 19. října 2012 v 15:08 | Reagovat

Celkom....zaujímavé xD kedysi som sa tak cítila aj ja xP btw, ohladne tej poviedky ak by si mala záujem, stačí napísať na FB :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama