Co tě nezabije, to... se tě pokusí zabít znovu...^^

Povídka: Blood wetted wings

11. října 2012 v 21:51 | Bloody Lady |  .: Krvavé, depresivní :.
Muhehe... ano dva články za večer. Zvláštní, že? ^^" Užíte si to. ^^



Krev, rudě se lesknoucí v stříbrné záři luny, pokrývala andělova křídla, jenž s potutelným úsměvem sledoval před ním ležící dívku, která se tiskla do rohu místnosti, co nejdále od ´Satanova´posla. Uhranutě zírala na bílou krásu na andělových zádech a stále dokola si šeptala dvě slova, která však zněla na prázdno.
"Nechci umřít," zašeptala znovu a sklonila pohled k zemi, po které se rozlévala kaluž karmírově zbarvené tekutiny, stále ještě vlažné, jak před malou chvíli vytekla z těla dívčiných rodičů.
Anděl si před ní sedl do podřepu, tak blízko, že se skoro dotýkali nosy. Černovlásek zvedl dívce chvějící se bradu, po které už odkapávaly první slané kapky a přinutil jí tím, podívat se andělovi do pomněnkově modrých očí, které se zdály nevinné a čisté, i když se za nimi schovával vztek a potěšení ze smrti.
"Já nechci umřít," zašeptala znovu s tichou prosbou, aby jí anděl nechal žít.
"Nebude tě to bolet dlouho. Slibuju," usmála se na dívku, jako by jí snad prokazoval laskavost a po její strachem zbledlé zváři začaly stékat nové kapky.
Anděl se na dívku ještě jednou usmál, když jí pak vrazil nůž doprostřed hrudníku. Dívka bolestně zalapala po dechu a oči se jí rozšířily.
"Neměli by být andělé hodní?" Zeptala se, ale pak jí víčka poklesla, tělo jí ztěžklo a ona se svezla na podlahu, přičemž zanechávala na bílé omítce červenou stopu.
"Měli," odpověděl anděl a naoko smutně potřásl hlavou, až se mu havraní vlasy rozlétly do stran.
"Škoda jen, že ty jsi narazila na jednoho z těch druhých," odpověděl a odvrátil od dívčina těla hlavu.



"Zajímavě píšeš." Ozvalo se za drobnou hnědovlasou dívkou. Překvapeně vyjekla a rychle zavřela sešit, pak popadla batoh a otočila se, aby zjistila, kdo jí to četl přes rameno. Sestříhané havraní vlasy s dlouhou ofinou, téměř zakrývající pomněnkově modré oči. Dívka si začala vduchu nadávat.
"Já- no..." Dívka chtěla něco říct na svou obhajobu, ale nedocházelo se jí slov. Nemohla uvěřit tomu, že zrovna on, jí něco pochválil.
"Napíšeš mi taky něco?" Zeptal se mladík a usmál se.
"Já nepíšu, jen mě to tak napadlo..." Zamumlala dívka s zadívala se někam do strany.
"Máš ráda anděly?" Vyptával se černovlásek dál.
"No, ehm... promiň, už budu muset jít," Vykoktala dívka a otočila se k odchodu, sešit si přitiskla k plochému hrudníku, jako by se bála, že by jí ho mohl vzít.
"Počkej, to nemáš chvilku čas?" Zeptal se mladík zklamaným tónem, který se, ale dívce zdál až mod věrohodný na to, aby to byla pravda.
"Hele, jestli se mi chceš posmívat, tak klidně, ale nehraj si tu na svatouška," odsekla dívka, ale dál už nešla.
"Na nic si nehraju, vážně mě to zajímá." Ohradil se mladík dotčeně.
"Víš, že když tě se mnou někdo uvidí, budou si myslet, že jsi blázen, že jo?" Zeptala se hnědovláska.
"Myslím, že to přežiju," usmál se mladík a sedl si na schody, kde před nevelkou chvílí seděla dívka. Hnědovláska si nakonec sedla vedle něj, samozřejmě s metrovým odstupem.
"Takže?" Zeptala se dívka.
"Takže co?"
"O čem chceš mluvit?"
"Proč mám takový pocit, že ten anděl vypadá jako já?" Zeptal se mladík. Hnědovlásce se do tváři nahrnula krev. Ovšem, že vypadá jako on. On je ten anděl.
"Další otázka," řekla dívka. Mladík se pobaveně usmál.
"Říkala si, že nepíšeš, ale v tom sešitě jsem viděl protlačená písmena na předchozí stránce, takže píšeš, nebo ne?"
"Píšu." Odpověděl hnědovláska nejistě.
"Proč ten anděl zabil tu dívku? Nebylo by lepší, kdyby jí nechal žít, případně se dí ní zamiloval?"
"Nemám ráda happy endy, takže proto."
"Můžu si přečít něco dalšího?"
"Ne!" Vyjekla dívka a ještě více si sešit přitiskla k hrudníku. "Další otázka,"
"Proč jí ten anděl zabil rodiče?"
"Má rád umírání druhých."
"Proč?"
"Proto,"
"Já nemám rád smrt,"
"On není ty!"
"Tak proč tak vypadá?"
"Protože se na to tvůj vzhled hodil, to je všechno,"
"Myslíš si, že jsem anděl?"
"Nejsi nějakej sebejistej?"
"Jsem, on taky,"
"On není ty! A ne, nemyslím si, že jsi anděl,"
"A proč je tam vůbec anděl? Proč ne normální člověk,"
"Protože se to jmenuje ´Krví smočená křídla´"
"Jak jsi na ten název přišla?"
"Ani nevím,"
"A kdy tě to napadlo? Jako ta povídka."
"O chemii,"
"Nějakej zvláštní důvod?"
"Ne,"
"Píšeš často o andělech?"
"Další otázka,"
"Napíšeš mi teda něco?" Černovlásek se tím rozhovorem bavil, přišlo mu vtipné, jak je dívka nesvá a rychle se vytočí. Měl co dělat, aby se nezačal smát.
"Nevím co bych měla napsat,"
"Další díl, ale s happy endem," navrhl mladík.
"Nepíšu happy endy,"
"Zkus to,"
"Hm..." dívka mrkla na hodinky, které měla připevněné na zápěstí, rychle se vyhoupla na nohy.
"Už budu muset jít," zamumlala a vydala se domů.

Už měla nápad na název další povídky,
Andělova krvavá lázeň.
Ona nepíše happy endy.

A skutečně - psala jsem to o chemii xD Začala jsem dokonce psát kus té zmiňované povídky, ale o tom jindy...
PS: Možná ste si ze začátku mohli myslet, co z toho bude... no, vznikla úplná hovadina, co nemá ani pořádnej konec... chtělo by to další nápad. Bohužel, já na vymýšlení kapitolovek nejsem (Jak ste si již mohli všimnout

Papá ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama