Co tě nezabije, to... se tě pokusí zabít znovu...^^

Povídka ´Carnage´ + malá reklama na jeden blog

29. září 2012 v 20:57 | Zameya |  .: Krvavé, depresivní :.
Fájne, nevím, jak jsem na to přišla, ale je to tu. Další povídka a samozřejmě jako vždy končí smrtí *ďábelský smích*. A ke konci je to, ehm, dost brutální. (Ano, stále mám mozek v pořádku ^^)
K.Z.K. - blog, který jsem objevila celkem nedávno. Autor tam má spoustu povídek a mě se strašně moc líbí, jak píše, takže tady udělám menší ´reklámku´. Bohužel, blog je zastavený, ale doufám, že ho admin nechá tak jak je, protože jsem stále ještě nepřečetla všechno. xD

No nic, pro povídku klikni na C.č.


Vnitřní boj o další nádech, o další sekundu kdy něco cítí, o další slzu, která stéká po její hladké, jemné tváři na bradu, kde se odloučí od pokožky a následně dopadne na černou sukni, rozprostřenou na jejích skrčených nohách, kde se vpije mezi ostatní sestry. Havraní vlasy jí splývají kolem tváří, z nihž levá byla rudě zabarvená, na ramena, kde kontrastují s dívčinou bledou pokožkou. Pomněnková modř vyroní další slzu a dívčino srdce se rozděluje na několik útržků, z nihž ta nejnevinnější a zároveň nepoškozenější část pomalu a bolestivě umírá, jak se z očí vydavájí na svou krátkou pouť další a další slané kapky. Šedivá trhlina, zdobící její kdysi červnené srdce se stále prohlubuje a působí jen další a další duševní bolest, kterou už dívka dlouho nemůže snést. Duše chřadne pod náporem emocí, které se snaží slzamy vyhnat z těla, avšak s každou další kapičkou slané vody duše umírá s ještě větší intenzitou, než dosud, ačkoli se může zdát, že to více nejde. Bolest jí zevnitř zžírala, jako kysela, odmítající opustit její tělo, dokud bude naživu a jedinou nadějí nad ukončením této bolesti, byla smrt.
"Proč jsi mě zradil?"
Dívčin hlas byl slabý a chvěl se. Černovláska natáhla ruku vedle sebe, aniž by se podívala kam sahá. Věděla, že tam je. Musel. Chladné prsty nalezly kovou čepel a pevně ji sevřely. Dívka si přitáhla nůž k sobě a vzala ho do rukou, jako by byl posvátný. Hleděla s dosud nepoznanou úctou, k tomuto zdánlivě nevinnému předmětu. Z pokožky, kde se dívka dotkla nabroušené části čepele se vyřinuly rudé horké kapky, které jí protékaly mezi prsty a odkapávaly na černou sukni. Dívka zaslechla bouchnutí dveří, ale neotočila k nim hlavu. Nechtěla nikoho vidět. Chtěla být sama se svou bolestí. Něčí prsty jí opatrně zvedly bradu a přinutily jí tak, podívat se do jasných zelených očí, ve kterých ale se zračilo zděšení.
"Prosím, nedělej to. Choval jsem se k tobě hrubě, promiň mi to prosím," světlovlasý mladík se pokusil vyndat nebezpečný nástroj dívce z rukou, ale ta jej pevně stiskla a nenechala mladíka, jí ho byť jen na okamžik vyjmout z rukou. Sklonila hlavu a když mluvila, jen šeptala.
"Prosím, neubližuj si jen kvůli mé hlouposti," zaprosil hoch.
"Neboj se, neublížím si," zašeptala dívka sotva slyšitelně, ale tlak v rukou nepovolila, místo toho ruce ještě více sevřela a na její oblečení začala stékat pramínky krve.
"To jsem rád, tak už prosím tě odlož ten nůž," mladík se pokusil o úsměv, ale moc mu to nešlo. Měl strach, že si dívka jeho vinou ublíží. Nechtěl to, nechtěl jí udeřit, nechtěl, aby se vůbec hádali. Pokládal si to za vinu. Vždycky bude, dokud mu dívka neodpustí.
Bohužel však netušil, že se tak nestane.
"Pamatuješ si, jak jsme se dívali na S.A.W.?" Zeptala se dívka šeptem, aniž by na něj pohlédla, nebo brala na vědomí jeho prosbu. Nenechala ho odpovědět a hned znovu zase mluvila sotva slyšitelným šepotem.
"Přála bych si tam být. Za tím sklem. Pozorovat, jak si lidé ubližují za to že pak mohou žít." Uchechtla se, ale nebylo to veselé. Znělo to, jako by se něčemu vysmívala. Konkrétně lidské naivitě. Tomu, že stále věří v něco, co se asi sotva stane. Taky byla naivní, když si myslela, že může žít. Bez bolesti. S vědomím, že má všechno po čem vždy toužila. Že má přátele, rodinu, milujícího přítele. Byla naivní, až teď si to jasně uvědomovala.
"Proč mi tohle říkáš?" Zeptal se mladík rozechvělým hlasem.
Dívka jen smutně potřásla hlavou ze strany na stranu. Tím, jak jí udeřil do tváře z ní něco zmizelo. Cit. Necítila jak ji opouští. Byla příliš zaneprázděná pláčem pro někoho, koho neměla nikdy potkat. Prostě tam najednou nebyl a ona se změnila.
"Neodpustím ti, už nikdy ti to neodpustím," když dívka konečně vzhlédla, mladík se zděsil. Její oči byly podlité krví od pláče. Ale to nebylo to, co mladíka vyděsilo. V modři nebyla vidět lítost, nebo smutek. Její oči byly jako oči šílence. Touha zabíjet, působit bolest větší, než zažila ona sama. Bez dalších slov vrazila mladíkovi nůž mezi žebra. Překvapeně na ní vytřeštil oči a nebyl schopen slova. Z úst mu vytékal pramínek krve, který černovláska setřela palcem, který si následně olízla. Spustila ruku od úst a ještě víc přitlačila na nůž. Bylo téměř slyšitelné, jak z mladíka vyprchává život, jeho oči již postrádaly přirozený lesk, už nedýchal a jeho srdce přestalo bít. Dívka vyndala z chladného těla nůž a olízla jeho čepel. Pozorovala jak jí mladíkova krev stéká po rukách a bavila se tím. Rozesmála se hysterickým smíchem, ze kterých většinou lidem tuhla krev v žilách a jedním rychlým tahem si rozřízla tepnu na krku. Ostrou bolest ani nevnímala. Ležela na podlaze a dusila se svou vlastní tekutinou, která jí celou dobu udržovala při životě. Měla chuť se smát, ale krev jí zaplnila celé hrdlo, takže jen vydávala chrčivé zvuky a co nejrychleji polykala horkou krev. Nemohla se toho nabažit. Stále chtěla víc a víc krve. Vzala nůž do pravé ruky a zvedla ho nad obličej, aby viděla co dělá. Přejela si čepelí přes levé zápěstí a kapky krve jí dopadly na obličej. Ačkoli jí začal docházet kyslík, stále se smála a válela se po podlaze, jako by byla štěně, válející se po novém koberci. Její oblečení bylo nasáklé rudou tekutinou, která jí slepovala tmavé vlasy. Dívka se pokusila nadechnout, ale jen do plic vehnala další krev. Srdce jí začalo vynechávat údery. Černovláska sebou přestala zmítat na podlaze, jen uvolněně ležela na zádech a vychutnávala si poslední chvíle, které měla prožít na tomto světě. Víčka jí ztěžkla a ona se nakonec odebrala do věčného spánku.

No, ehm, doufám, že se někdo, kdo nemá rád krev nepozvracel. Já to vytírat odmítám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akane Akane | Web | 30. září 2012 v 14:34 | Reagovat

Oh my fuckin god! So cool ^^ dlho som nečítala niečo tak.....drsné :D wow, takmer som sa vcítila do tej postavy xD

2 Zameya Malibu Zameya Malibu | E-mail | Web | 30. září 2012 v 14:45 | Reagovat

[1]: Tak to moc, moc díky ^^

3 Jituí Jituí | Web | 30. září 2012 v 16:51 | Reagovat

Omlouvám se že to píšu sem ale nenašla sem rubriku na reklamy, chci tě poprosit jestli by si se koukla na tuhle stránku https://www.facebook.com/PragueShitaiCosplayTeam a když se ti bude líbit jestli by si jí lajkla....předem děkuju :-D

4 MatVogs MatVogs | E-mail | Web | 14. července 2018 v 18:03 | Reagovat

Cialis E Sport  <a href=http://cialicheap.com>cialis 20mg for sale</a> Cialis No Prescription Montreal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama